Sny vs. krutá realita - školní sloh pro mazlíčka a nejoblíbenější věc
Jak se jmenuje místo mých snů? Samozřejmě postel. Hezky prohřátá, měkká, s pořádnou peřinou. Důležitou součástí je pořádný polštář, hezky natřepaný. Postel musí být masivní, žádná ubohá vyzáblina a alespoň dřevěně natřená. Jinak na barvě vlastně moc nezáleží, ani na odstínu povlečení. Nejdůležitější je, abyste se do ní s úlevou svalili po dlouhém dni, aby se vám z ní nechtělo vstávat, abyste se v ní cítili jako v ráji.
Pro mě je postel místem horečného spěchu během dodělávání zapomenutých úkolů i příjemného odpočinku u knížky. Asociací k ní se pojící jsou kromě slastných „vylehávacích“ pocitů taky kašel s bolestí hlavy a/nebo krku – jsem zapřisáhlá simulantka… A neměli bychom opomíjet ani nechutné chvíle, které se nesou ve znamení bílé barvy. Ta prý očišťuje, jenže podle mě asi jako kartáček v zašpiněném koleni. Kdo by totiž měl rád věčné převlíkání postele, stlaní postele, urovnávání postele? Pokud bych to měla být já, tak jedině navlečená v provokativním narůžovělém kostýmku během divokého trsání v Sobáči.
Opakem klidné, neprotestující a pokojné postele je můj pejsek. Je to neupravená divoká koule, která přivádí starosti naší pračce i mé peněžence. Toto nejúžasnější stvoření světa pochopitelně nejradši tiskne své zablácené packy na bělostné sukně svých spěchajících paniček. (pravda, pokud se někdy vyskytly na našem dvoře bělostné sukně, tak si můj otec Santa Claus vzal za ženu Mikulášku hledající sukni a teď spolu mají hejno sobů, které si hezky a tiše hraje)
Je to poněkud nezkrotný živel, často se rvoucí s čímkoli se pohybujícím a zbožňuje vše, co se dá alespoň symbolicky kousat. Rozčiluje mě jeho vědoucný úsměv, se kterým pohlíží na sáček piškotů, nenávidím jeho odporný zvyk se ještě před útěkem zastavit a posměvačně se na svou drahou paní podívat. Často se v noci převaluji a rozmlouvám se svou postelí o tom, jak jsem kdy mohla něco tak neuvěřitelného pustit za náš plot…
Postel je flegmatické stvoření, Daník zas cholerické. Postel mě nikdy nerozčílí, Dan každý den. Postel představuje rytíře Jedi, Dančík se stal temným Sithem mého života. Potřebuji je oba, nutně. Udržují rovnováhu sil v mé duši. Jsem jim za to nanejvýš vděčná.